Bezdomovectví jako životní styl

Bezdomovectví jako životní styl

Na samém konci roku 2017, přesněji na Silvestra, jsem se zúčastnila akce „Veganského vaření pro lidi bez domova“ od super kluků ze stránky Help4homeless. Osobně jsem na Silvestra žádný plán neměla a toto se mi zdálo jako smysluplné využití volného času. Ostatně vždy, když se jedná o pomoc druhým, je to smysluplné. 🙂

Sešla se nás tam pěkná řádka mladých lidí, každý něco donesl a hlavně každý přiložil ruku k dílu. Po uvaření guláše jsme se z centra přesunuli na domluvené místo, kde už na nás čekal houf lidí bez domova čekajíc na dobroty, které jsme pro ně připravili. Nebylo tam k mání jen jídlo, ale také hromada oblečení, které se lidem rozdávaly, aby přežili zimu jakž takž v pohodě.

Celá akce proběhla naprosto v klidu, rozdalo se všechno, co mohlo, všichni měli pupky narvané k prasknutí a byli spokojení. Všimla jsem si, že jen o oblečení zase až tak velký zájem nebyl. Možná to bylo tím, že na Silvestra bylo fakt teplo a kdyby věděli, jaké mrazy je čekají, určitě by se po oblečení jen zaprášilo. A nebo taky ne, kdo ví?

Každopádně mi díky této akci došlo, že pro tyto lidi je bezdomovectví zvykem. Určitým životním stylem, na kterým nehodlají nic měnit. Oni totiž na té ulici nemusí vůbec nic. Je to nesmírně pohodlné. A vždy se najde někdo, kdo jim nějakým způsobem pomůže. Ať už finančně, jídlem, darováním oblečení nebo třeba zakoupením nocleženky.

Návrat do normálního života?

Určitě jste už nejednou slyšeli o tom, jak se někdo snažil nějakému člověku bez domova pomoci tím, že mu sehnal byt a našel práci. A jak to dopadlo? Myslíte, že ten člověk ještě v tom bytě žije a je pracující? Ani za mák! Je zpátky tam, kde nemusí vůbec nic – na ulici. Je možné, že existují nějaké světlé výjimky, žel jsem o žádné takové neslyšela. (Budu ráda, když mě vyvedete z omylu. :-))

Nedávno jsem čekala na tramvaj a zastavila mě žena bez domova, která mě žádala o nějakou finanční částku s tím, že je už prý 5 dní na ulici, je jí zima, potřebuje se na hlavním nádraží vysprchovat a potřebuje sehnat nějaké jídlo pro svou malou dcerku. Chtěla jsem jí koupit nějaké jídlo, bohužel široko daleko nebyl žádný obchod. A tak jsem jí dala stokorunu, paní poděkovala a pak hned zmizla, neznámo kam.

(Ano, je velmi pravděpodobné, že běžela do první trafiky koupit si cigarety nebo alkohol a během toho se plácala po rameni, jak skvělý herecký výkon na mě zahrála.)

Ale já v tu chvíli pochopila, co je pro lidi bez domova skutečnou pomocí. Ne to, že jim pomůžeme vrátit se do normálního života. Není to něco, po čem by bytostně toužili. Ale to, že jim pomůžeme jakžtakž přežít na ulici. Kterou si vybrali. Ruku na srdce, kdyby měli chuť z té ulice vypadnout, už to dávno udělali a žijí jako normální lidé. Možná někdo takový skutečně existuje, většina však spokojeně na té ulici žije dál.

Takže jak tedy pomoci, aby to mělo smysl?

Pokud tedy skutečně chcete udělat nějakému člověku bez domova radost a pomoci mu, pomožte mu tak, jak žádá. Ne tak, jak si myslíte, že by bylo OK mu pomoci. To pro něj totiž pomoc není, spíše přítěž. (A to samozřejmě neplatí jen o lidech bez domova.)

Je to pro ně motivace zvenčí, protože to Vy chcete, aby se změnili. Oni ne. Jsou spokojení tak, jak to je a budou vděční za každý Váš dar, který jim pomůže přežít. A to způsobem, pro jaký se rozhodli.

A prosím, neřešte, za co např. ty peníze, které jste jim dali, utratí. To už není Vaše starost. Vy jste pomohli způsobem, jaký je pro ně nejlepší. A nasbírali jste si za to spoustu dobré karmy. 🙂 Takže je to win-win. 🙂

S Láskou, Vaše Jana Czerneková