Dávání je uměním, které jsme pochopily nesprávně

Dávání je uměním, které jsme pochopily nesprávně

Jste schopny dávat druhým? Jsem si jistá, že určitě ano. Z čeho pramení Vaše dávání? Je to proto, že chcete? Dáváte, protože máte z čeho? Protože překypujete tím, co dáváte? S jakým záměrem druhým dáváte, ať už se jedná o cokoliv? A dáváte i sobě?

V tomto článku popisuji dvě zlatá pravidla dávání a dvě nejčastější chyby, které během dávání děláme. A dělá to ve větší či menší míře každá z nás. Jenže si už neuvědomujeme, že si tím dost ničíme vztahy, na kterých nám záleží.


První zlaté pravidlo dávání

Dávejte prvně sobě, pak až druhým. Nemůžete ostatním dávat, když nemáte z čeho.

Zatím to děláme přesně naopak. Snažíme se rozdat druhým a dát jim nejlépe i to, co samy nemáme. A to je právě to. V praxi opravdu dáváme druhým to, co samy nemáme. Přesněji řečeno, dáváme druhým to, co sobě ne. Ať už se jedná o energii, Lásku, pozornost, péči… Jenže to není možné. Už Louise Hay říkávala: „Nemůžeš skutečně milovat druhé lidi, když skutečně nemiluješ sama sebe.

Sebeláska je prostě nesmírně důležitá v našem životě a ve všech našich vztazích. Prvně dejte sobě. Vše, co chcete dávat druhým, nejdříve dejte sobě. Jedině tak budete mít z čeho dávat. Jakmile to budete mít sama v sobě, automaticky to budete chtít dávat i druhým. Z dobrého pocitu. Protože chcete. Protože máte z čeho dávat. Protože tím doslova přetékáte.

Čtěte také: Proč je důležité se mít ráda?

Dávat ze svých zásob je děsně vyčerpávající. Určitě jste už slyšela, že my lidé jsme jako nádoby. A když je nádoba poloprázdná a my pořád ubíráme a ubíráme, tak zdroje vyčerpáme zcela, až nakonec opravdu nemáme z čeho. A co pak děláme, když už nemáme z čeho dávat?

S tím jde ruku v ruce druhé zlaté pravidlo. Protože když to nemáme samy v sobě, tak…


Druhé zlaté pravidlo dávání

Dávejte z Lásky a neočekávejte revanš.

Když to nemáme samy v sobě, tak jednoduše očekáváme, že nám to ta druhá strana vrátí. Dáváme druhým tzv.“na dluh“ a očekáváme, že se nám druhá strana bude revanšovat. A běda, když ne!

Jenže tímto přístupem si zcela nevědomě ničíme naše vztahy. Vztahy, které by měly být plné bezpodmínečné Lásky.

Pak od svých klientek slýchávám: „Byla jsem tady pro ně vždy, když potřebovali. A když jsem od nich potřebovala něco já, otočili se ke mně zády.

Věřte mi, že nikdo nechce dávat z povinnosti. Pod tlakem, že by se měl nějak revanšovat. A upřímně, i Vy, když Vám mysl valí bulíky na nos, že byste se měla revanšovat, tak to neděláte z čisté radosti, nemáte z toho dobré pocity. Je to prostě „mus“, který nikdo nemá rád. Revanš z povinnosti nepřináší radost ani jedné, ani druhé straně.

Pokud dáváme, dělejme to bez toho, aniž bychom očekávaly, že nám to druhá strana nějak oplatí. Protože když očekáváme revanš, většinou velmi tvrdě narazíme. A pak samozřejmě obviňujeme. Nesplnili naše požadavky, naše očekávání, holomci jedni. Jenže toto není dávání z Lásky. Je tam prostě podmiňování, vyvíjení tlaku na druhou stranu.

Věřte mi, že by Vám pomohli a rádi. Ale když je na někoho vyvíjen tlak, automaticky se stáhne. Je to jakási obranná reakce. Jak jsem už psala výše, nikdo nemá rád, když musí dělat něco z povinnosti.


Dávejte, protože chcete, s dobrým pocitem a bez jakéhokoliv očekávání. A vězte, že pomoci se Vám dostane. Vesmír Vám to vrátí vždy, mnohonásobně. Určitě se Vám nejednou stalo, že pomoci se Vám dostalo tam, kde byste to nejméně čekala. Takhle to funguje. Pomoci se Vám dostane tam, kde Vám rádi pomohou. Protože chtějí. Ne protože to od nich očekáváte. Vnímáte ten rozdíl?

Přeji Vám nádherné vztahy bez jakýchkoliv očekávání a plné té skutečné, bezpodmínečné, Lásky. A sebelásku k tomu. Když to správně uchopíte, máte recept na vztahy, které vydrží navěky.


S Láskou, Vaše Jana Czerneková


Své dotazy směřujte, prosím, zde:

 

Ochrana proti spamu: