Jsem špatná, když nechci mít děti?

Jsem špatná, když nechci mít děti?

Děti. Toto téma se v životě dotkne každé z nás. Minimálně toto téma každá z nás řeší. Mít či nemít? Toť otázka.

Já toto téma řešila prakticky odmalička. Už jako malá jsem říkávala, že já děti rozhodně mít nikdy nebudu! Možná proto, že jsem viděla, jak mooc práce se mnou moje máma měla. 🙂 Každopádně máma se mi smála. Říkávala, že já a děti – to prostě nejde dohromady.

Teď to vypadá, že děti nesnáším. Ani omylem! Mám je moooc ráda. 🙂 Jsou to malí, velcí učitelé, často moudřejší a hlavně mnohem vědomější než my dospěláci… 🙂 Ale pojďme se vrátit k mému příběhu.


O pár let později…

Pak si vybavuju jednu událost na gymplu. Spolužačka přišla do školy až na druhou hodinu a říkala mi, že byla na gyndě. A že jí našli něco na vaječnících, díky čemuž zřejmě bude neplodná. To byla pro mě dost zásadní informace. Problesklo mi hlavou: „Co když jsem taky neplodná?“ … Jako kdybych si to nějak vnitřně přála…

A téměř s jistotou můžu říct, že jsem si tuto informaci nějak vsugerovala do podvědomí, protože téma plodnosti či neplodnosti se se mnou vezlo nějakých pár let určitě.

Měla jsem nějaké vážné vztahy a tématu okolo dětí jsem se v nich nejednou dotkla. Říkávala jsem, že bych děti chtěla, ale že si myslím, že je stejně nemůžu mít. Podotýkám, že jsem nikdy nebyla na jediném vyšetření, kde by toto bylo prokázáno.

Každopádně síla mysli zafungovala naprosto skvěle. O dítě jsem se pokoušela s dvěma partnery. Nic. Prostě nic! A teď jsem tak strašně moc ráááádaaaa… Děkuju!!


Dítě jsem chtěla ze 3 důvodů

  • Myslela jsem si, že mi tikají biologické hodiny. (Houbelec! Chtěla jsem jen vypadnout z rodinného hnízda. Ty moje rádoby „biologické hodiny“ definitivně přestaly tikat po usídlení se v Praze :-))))
  • Měla jsem v sobě zakořeněno, že každá žena by měla být matkou. Ono, když se kolem sebe podíváte a vidíte všechny ty maminky, tak Vám mysl začne nakukávat, že by se to mělo… Že se to od ženy očekává
  • Všichni kolem mě už dávno mají děti a já? No prostě měla jsem pocit, že jsem pozadu, že mi něco uniká…

Po přestěhování do Prahy před 9 měsíci (jak tématické, že?), kdy nastala moje hluboká vnitřní transformace, která od základů změnila naprosto všechno v mém životě, jsem si jasně uvědomovala čím dál tím víc, že… Prostě nechci mít děti.

Nejdřív jsem si říkala, že to je kvůli tomu, že porod bolí. Bavila jsem se o tom s jednou dulou a ta mi řekla, že mám zřejmě nějaké poporodní trauma. Jasně! Vždyť moje máma rodila 24 hodin!!!! 😱😱😱 Uuuuf! Všechna čest mami, žes to zvládla, jsi moje hrdinka!  ❤👍👍👍👍


Pak se mi začaly vybavovat různé věci z minulosti…

Třeba film Jíst, meditovat, milovat a Liz Gilbertová, ve které jsem se mnohdy tak strašlivě viděla, až to hezké není. :-)))) A tam jedna pasáž, kdy ta černošská kamarádka Liz řekla, že dítě je něco jako tetování na obličej

Pak se mi častokrát vybavily okamžiky, kdy mi různé ženy nezávisle na sobě řekly, že děti milují, ale jen na chvíli a pak je rády vrátí zase svým rodičům… Hodně jsem s touto větou sympatizovala. 🙂

Pak na informaci z jakéhosi článku, že lidé vlastně často nevědí, proč si pořizují děti… Často je to třeba i tak trochu kvůli nátlaku okolí, že už je přece na čase založit rodinu…


Tak už si to konečně přiznejme…

Víte, co je skutečně na čase?? Přiznat si, že to prostě v sobě nemám! A je to tak naprosto OK. Uuuuuuf, jak úlevné! A když jsem zjistila, že na mě v tomto ohledu nejsou kladeny z mé rodiny vůbec žádné nároky, spadl mi kámen ze srdce.

Ne každá žena sem na tuto planetu přišla s tak zodpovědným úkolem, jako je být matkou.

To už víme, že? Však je tolik žen, co nemohou mít děti. A věřte mi, že pro to existuje důvod. Jako pro všechno existuje pádný důvod, proč se něco děje nebo neděje!

Jsem toho názoru, že každá žena sem přišla něco tvořit. Ze sebe sama. Protože ona chce. Protože může. A může to být cokoliv. Nemusí to být nutně dítě, pokud to tak necítí!!!

Vím, že existuje mnoho žen, které si myslí, že se od nich očekává, aby byly matkou. A přitom ony samy to tak vnitřně úplně nechtějí. Proto píšu tento článek. Třeba právě pro Vás.


Chci, abyste si uvědomila, že…

  • Je naprosto v pořádku, pokud neprahnete po dítěti a hnízdění (jak tomu říká kamarád Jarda :-))).
  • JSTE NAPROSTO V POŘÁDKU, i přesto, že po tom neprahnete. 🙂
  • Zřejmě jste sem prostě přišla z úplně jiného důvodu a je to NAPROSTO V POŘÁDKU.
  • Stááááále budete ženou, i když nebudete matkou. 🙂 Bořme prosím stereotypy. 

A krom toho, kdyby náhodou jste třeba za několik let změnila názor a uvědomila si, že vlastně byste dítě chtěla… a třeba už nebudete moct… tak existuje adopce. Pěstounství. Ty možnosti rozhodně jsou.

Je TOLIK dětí bez matky! Bez rodičů! TOLIK dětí, které prahnou po Lásce, péči, pozornosti… Pokud se nejdříve nepostaráme jako lidstvo o tyto děti, nemá smysl rodit další. Toto je prosím můj názor. Jestli s ním souhlasíte nebo ne, je Vaše věc. 🙂


Něco na závěr

Dost souzním s myšlenkou, kterou jsem už zmínila výše, že lidé často nevědí, proč si pořizují děti. Často ani nevědí, proč se třeba berou… Víte, myslím si, že dělat něco, ať už jde o cokoliv a nevědět proč… je dost šílenství.

Mým přáním pro Vás je, abyste dělala cokoliv se svým jasným, pravdivým PROČ. Pro jistotu napíšu ještě jednou – PRAVDIVÝM. Ta vnitřní integrita je neskutečně důležitá. Ve všech oblastech života.

A myslím, že co se týče tohoto tématu, kdy se jedná zrovna o něco tak obrovského a zodpovědného jako je (S)TVOŘENÍ NOVÉHO ŽIVOTA, je tam to pravdivé PROČ stokrát potřeba. Pokud budete k sobě 100% upřímná a pravdivá, nemůžete udělat chybu.


S Láskou, Vaše Jana Czerneková


Své dotazy směřujte, prosím, zde:

 

Ochrana proti spamu: