Škola: Připraví na život?

Škola: Připraví na život?

Mám po škole už nějaký ten pátek. A upřímně, nevzpomínám na to zrovna ráda.

Ty každodenní boje sama se sebou, kdy jsem se musela učit kvanta informací, o nichž jsem věděla, že je vážně nikdy, ale nikdy v životě nepoužiju… Ty doby, kdy jsem musela chodit na nezáživné (a bohužel povinné) přednášky a semináře, na kterých jsem se za každou cenu snažila neusnout… Protože to u monotónního hlasu přednášejících vyloženě svádělo. Povídali si spíše tak sami pro sebe, než-li pro své posluchače… Čest světlým výjimkám! Kterých se však dalo spočítat na prstech jedné ruky…

Srdce se mě celou tu dobu ptalo: „Proč?“ A hlava odpověděla: „Protože papííír, to dá přece rozum!“

A ten pocit, když jsem ze školy vyšla a zjistila, že vlastně nic pořádného neumím… Znáte to taky?

Tento článek jsem se rozhodla oprášit ze dvou důvodů. Jednak v návaznosti na článek Systém založený na strachu aneb Nastal čas se konečně probudit, který Vám vřele doporučuji si přečíst. A také protože v současné době čtu knihu Najděte si svého marťana od Marka Hermana, který měl ze svého studia ten samý pocit jako já… A tisíce dalších lidí.


Připraví škola na život?

Častokrát jsem za svůj život slyšela, že ta nejlepší škola je škola života. Já se s tímto tvrzením naprosto ztotožňuji. Škola nás vůbec nepřipravila na život, ačkoliv se to od ní očekává. Protože kde jinde se naučit, jak žít, než ve škole? Nenaučili jsme se v ní nic, co bychom v životě potřebovali. Ale za to jsme si z ní odnesli mindráky, nulové sebevědomí, tunu negativních a omezujících přesvědčení a bloků.

Do škol jsme všichni nastoupili jako jedinečné bytosti s mnoha talenty, s ještě úžasnějšími vizemi a s obrovskou touhou se učit. A jak jsme vypadali po škole? Znechucení z jakéhokoliv učiva, soustředící se na své slabé stránky s hlavou plnou teoretických bludů starých několik desítek let, které jsou v praxi absolutně nevyužitelné a s přesvědčením, že se už nikdy nebudeme muset učit. A to je velký omyl.

To pravé vzdělání bohužel začíná až po odchodu ze školy. Ale hlavně, že máme v ruce ten PAPÍR!


Být sám sebou je nežádoucí

Ve škole jsme zjistili, že když jsme jiní a sami sebou, když vybočujeme z davu a projevujeme sami sebe, je to něco špatného, nežádoucího, trestu či posměchu hodného. Nikdo nás totiž nenaučil, že každý člověk je v pořádku právě takový, jak je. Na všechno jsou různá kritéria a škatulky – všude samé dys… od A do Z či hyperaktivní děti… A tyto odlišnosti jsou prezentovány jako vybočující z normálu, tudíž nevyhovující standardu. Jak se takové děti asi cítí, když nejsou ve společnosti přijímány jako normální?

Školství vůbec nebere v potaz jedinečnost každého človíčka a měří všechny stejným metrem. Na individualismus není čas a často ani chuť. Znechucení totiž nejsou jen žáci, ale i učitelé.

Nehodnotil se náš celkový výkon, zaměřovali se jen na naše chyby. Co chyba, to stupeň známky dolů, pamatujete? A co jsme si z toho odnesli? Dělání chyb je špatné! Proto mnoho lidí nejde vůbec do nových věcí, protože se bojí, že by udělali chybu a byli by nějak potrestáni! Ale bez dělání chyb bychom nemohli růst! Z chyb se učíme. V životě jsou chyby sakra potřeba, abychom si uvědomili, že tudy cesta nevede, je třeba zvolit plán B nebo C.

A co naše silné stránky? Ty šly do pozadí úplně. Začali jsme je brát za samozřejmost a soustředili jsme se na naše slabiny, protože to se od nás očekávalo. Více jsem o tom psala zde.


Školství vychovává zaměstnance

Jaký je vlastně záměr škol? Vychovat poslušné zaměstnance, kteří s obdivem poslouchají autority, tiše sedí, ani neceknou, hovoří, jen když jsou tázáni, poctivě plní úkoly a vydělávají spoustu peněz. Ale ne sobě, nýbrž svému zaměstnavateli.


Odchod ze školy a první facky

Doma jsme často slýchávali věty typu: „Pokud se budeš dobře učit, najdeš si jistou a stálou práci a vyděláš hodně peněz.“  Jenže po škole zjišťujeme, že tohle možná platilo kdysi a dnes je to zcela jinak. Lidé, kteří měli ve škole výborný prospěch, často zastávají finančně nevyhovující a nedostačující pozice, jedinci třeba i se dvěma tituly sedí na Úřadu práce, protože se nenajde nikdo, kdo by je dobře zaplatil a trojkaři se čtyřkařema jsou často velmi úspěšnými podnikateli.

Zjišťujeme, že problémoví a často neuchopitelní žáci, kteří měli od začátku svou hlavu a špatné známky, se mají v životě nejlépe. Jak jednou řekl Bill Gates:

Neudělal jsem zkoušky z některých předmětů na škole, ale můj přítel je udělal všechny. Teď je inženýr v Microsoftu a já jsem vlastníkem Microsoftu.


Neumíme pracovat s penězi

Ve škole nás nenaučili, jak zacházet s penězi, nenaučili nás finanční gramotnosti. Nikdo nám neřekl, jak si s penězi vytvořit pozitivní vztah, jen jsme získali spoustu omezujících přesvědčení, které nám brání, aby do našeho života přicházelo více peněz.

A tak si po vzoru rodičů bereme půjčky na spotřební věci, peníze vydáváme za zbytečnosti, které nepotřebujeme, vytváříme pouze pasiva a o aktivech či investicích mnohdy vůbec nic nevíme. Naše děti se rodí do zadlužené rodiny. „Úžasné“.


Co s tím?

Reforma školství je sice zřejmě v nedohlednu, ale díkyBohu se lidé začínají probouzet a vznikají školky a školy alternativního vzdělávání, které mají přesně to, co ostatním školám chybí.

Takže se blýská na lepší časy a já věřím, že se jednoho dne nebudu bát pustit své dítě do školy, ve které budou respektovat jeho jedinečnost, bude se tam učit zajímavé věci a ze školy mi bude chodit šťastné dítě, nikoliv znavené, znechucené a vzteklé.


A co se týče našich vnitřních zdrojů – talentů a silných stránek – musíme uznat,  že jsme to prostě pohnojili, i když neúmyslně. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě zjistit, co všechno se v nás ukrývá.

I já to před lety řešila, vůbec jsem nevěděla, co se sebou, na co jsem dobrá, v čem bych se měla realizovat. Hledala jsem informace, jak to v sobě objevit. A našla jsem. 🙂 Abyste si zkrátili cestu, napsala jsem pro Vás eBook Jak za 2 hodiny objevit svůj talent.


S Láskou, Vaše Jana Czerneková