Vaše děti potřebují své rodiče

Napsat článek na toto téma mě napadlo při jedné jízdě autobusem z práce domů. Kdyby to byla obyčejná jízda, jako obvykle, asi bych přemýšlela nad obyčejnými rutinními záležitostmi, jako co uvařím na oběd, co budu dělat ve volném čase atd. Jenže to byla neobvyklá jízda plná rušivých elementů. A to proto, že za mnou seděl hlouček dětí školou povinných chodících již na druhý stupeň.

O tom, že se tam bavili, jak koupili 3 gramy nějaké drogy za fakt dobrou cenu a jaké z toho měli stavy, bych pomlčela. O tom, jak tam padaly slova, za která by se i havíř styděl, budiž.

Ale „velel“ tam tomu kluk s rovným kšiltem, obličej posetý červenými vřídky. Kdybyste viděli ten výraz! „Já jsem borec, kdo je víc?“
Kluk, který měl názory brouka pytlíka a jen ty jeho jsou správné.
Kluk, který své kamarády ponižoval a srážel k zemi, jakmile chtěli něco říct.
Kluk, který se tam chvástal svým novým iPhonem, který dostal od rodičů k narozeninám.
Kluk, který nakonec řekne, že iPhone je na nic, že by radši od fotrů mobil od Samsungu.

Jeden pohled a bylo mi všechno jasné

Podívala jsem se na něj a najednou mě zalil soucit a pochopení. Ten kluk sice na první pohled vypadal jako sebejistý frajer s pěknou dávnou namyšlenosti, kterého nic nerozhodí, všechno zná a všude byl… Ale uvnitř něj jsem viděla maličkou dušičku, která volá o pomoc. Která volá po uznání. Která volá po náklonnosti a Lásce.

A najednou jsem si vzpomněla, jak moc je důležité, aby rodiče dávali svým dětem Lásku. Aby se jim věnovali. Aby si s nimi hráli, aby si s nimi povídali, aby se je naučili chápat a podporovat je…

Opravdu nestačí, když svému dítěti dáte hračku a „Na, hraj si, já teď na tebe nemám čas!“ Opravdu nestačí, když svému dítěti darujete k narozeninám nejnovější model nějakého nejdražšího typu mobilního telefonu. Stejně si toho neváží. My ve skutečnosti prahneme žízní po něčem úplně jiném, než po materiálních věcech.

Mámo, táto, já jsem tady..!

Potřebujeme váš čas. Potřebujeme vás. Vaši přítomnost a 100% pozornost. Potřebujeme vědět, že jste tady a jste ochotni nás vyslyšet, poslouchat nás. Potřebujeme vědět, že nás máte rádi, i když se vám nezamlouvá, že chceme něco jiného než vy. Že nás máte rádi, i když nechceme plnit vaše sny, chceme si plnit ty svoje. I když se vám zdají jakkoliv nereálné. Potřebujeme vědět, že máme ve vás podporu.

Potřebujeme, abyste byli ochotni se podívat i na náš úhel pohledu. My víme, jaké jsou vaše představy a co konkrétně chcete po nás. Ale zajímá vás, co chceme my? Jste schopni se do nás vžít a alespoň zkusit nás a naše stanoviska pochopit? Jste ochotni se domluvit na kompromisu nebo si stále prosazujete jen to svoje?

Potřebujeme cítit, že nás máte rádi přesně takové, jací jsme. Potřebujeme, abyste nás naučili, že přesně takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Protože vy jste našimi učiteli. A to, co se naučíme od vás, si neseme do svého dospěláckého života. Všechno to, co od vás vidíme, jak se chováte ve vztazích, jaký máte vztah k penězům, jak se chováte sami k sobě, jaké máte názory a přesvědčení… To ovlivňuje náš pozdější život.

Co napsat na závěr? Vážení rodiče, prosím. Věnujte svým dětem nejen své peníze, ale i svůj čas. Protože ten je pro ně mnohem hodnotnější než všechny divy světa. Děkuji.